Jak jsem se dneska nasral u doktora

Dnešní den v kostce.

Pokud nepočítám Bloodcon, tak jsem se po více jak roce (možná i dvou) rozhodl navštívit nějaké to zdravotnické zařízení. No a zase jsem se nasral jak už dlouho ne.

Na začátku týdne se mi stala velmi milá věc. Skopl jsem se malíček na noze a to tak šikovně, že se mi na něm napůl utrhl nehet. Ale ne tak, aby prostě odpadl, ale jenom vylezl z lůžka, urval se na kraji a vytočil o 45°, ale hajzlík furt bříškem držel na prstu. Rozhodl jsem se počkat, jestli sám nesleze (přeci jen, rozchodil jsem na noze zlomený prsty, nějakej podělanej nehet mně nerozhází), ale nestalo se tak. A protože to tak nějak i bolí, je docela nepraktické a mohl bych asi i dostat nějakou infekci, jsem se rozhodl zajít si za doktorem.

Tak první kroky logicky směřují na polikliniku co mám deset minut chůze od baráku. Hezky se na internetu podívám, že tam mají chirurgickou ambulanci hezky do 14:00 a tak si spokojeně o půl dvanácté vyrazím, ať  se stihnu objednat před možnou obědovou pauzou.

Ovšem pán doktor co má odpolední ambulanci má od včera dovolenou a za něj přijímá pacientky doktorka jež má do 12:00 a poslední případy bere půl hodiny před koncem. Dozvím se tedy, že mám smůlu a mám si skočit na chirurgii do nevzdálené nemocnice. Ale tak co, je to jenom 9 zastávek MHD s jedním přestupem, o nic nejde.

Tož dojedu do nemocnice, na vrátnici se ptám kudy na chirurgickou ambulanci a jsem přesměrován, že né, že musím na úrazy. Tak dobře, dojdu si na úrazy, spokojeně vyčkám frontu a pak nechám minutku až dvě ať se sestřičky dohodnou jestli mně mají vzít a nebo poslat na chirurgii, abych si tedy vyslechl, ať si zajdu na chirurgii.

Tak si zajdu na chirurgii, kde si asi 3-4 minuty (ie skoro celá písnička) počkám u přepážky, než sestřička vyřídí telefonát. U toho se zabavuji čtením cedulí okolo - jako třeba, že se nemá rušit telefonující sestřička, protože to není osobní hovor ale zcela jistě pracovní telefon, protože někde zajišťuje sál či volá doktora. Po těch opravdu pár minutách co si tedy pracovně vyřídí, že po čtvrté vyzvedne vyzvedne dítě ze školky a kamže to půjde s manželem na večeři se mi začne věnovat.

Dozvím se, že mám jít na úrazy. Sestřičce oznámím, že od tama jdu. Tak mi spiklenecky řekne, že tam mám jít znovu a lhát jim o době úrazu, že když řeknu, že to mám pod 24 hodin, tak mně musí vzít.

Když jí řeknu, že jsem jim taky řekl, že to mám 4 dny tak se zamračí, zamyslí a oznámí mi, že je jí líto. Mám si počkat do pondělí až bude mít zase otevřeno chirurgie u nás na poliklinice.

Když jí řeknu, že od tam mně taky poslali za něma, tak se dozvím, že to udělali správně, ale že když nemám žádné akutní nesnesitelné bolesti či jim tady nekrvácím (přesná citace) tak mně nemusí přijmout a mám si opravdu skočit "doma" po víkendu.

A jako poslední třešničku za dnešní nemocniční výpravou mi stanici před výstupem (ah) nějaký mladý výrostek dupl při vystupování na nohu.

Mám to tu u nás vážně rád.