Crusader Kings II - Přemyslovská kronika 7 - Augustin (1182-1217)

Crusader Kings II je velmi specifická strategická hra. Vezme nás do období středověku, ale místo hraní za nějaký konkrétní stát hrajeme za specifický šlechtický rod (respektive jeho hlavu) a snažíme se nejenom udržovat stát v chodu (případně jej pokud možno rozšiřovat), ale hlavně se postarat o pokračování rodové linie.

Pro první hraní jsem se rozhodl vybrat si Přemyslovce - přeci jen, jsou to holt ti naši šlechtici :)

A protože hra umí vytvořit velmi zajímavé situace, rozhodl jsem se gameplay zaznamenat.


Král Augustin sice zdědil království po otci ve válce, ale kladně se vyvíjející válce. Ve 34 letech už nebyl žádný nezkušený jinoch a odvedl otcovu práci do konce. Roku 1184 se museli Bavoři vzdát po té, co byli jejich rodové državi několik let pleněni českou armádou. Když mladý bavorský král Sieghard napadl svého strýce, jistě takový výsledek nečekal. Válka trvala osm let, ale Čech se prakticky nedotkla a Augustinův otec dokázal velkou část Bavorska téměř bez problémů dobýt.

"Bavorsko."

Když roku 1185 vypuklo v Bavorsku nemalé selské povstání rozhodl se Augustin dodělat to, co jeho dědeček nedokázal dotáhnout do konce - spojit legitimně České a Bavorské království a vytvořit tak v (nejen) střední Evropě supervelmoc. Vždit před rokem dokázal sám Bavorsko porazit. Takže co by se teď mohlo pokazit...

Ze Znojmem jsou celou dobu jenom problémy...

První průser nastal hned dva týdny po vypuknutí války. 27. června 1185 povolal bavorský král na svoji stranu Vilemínu, hraběnku Znojma. Tu samou, jež málem nechala Znojmo "provdat" do Německa a tak musel král Sieghard I. nechat zabít jak její dceru i manžela. Vtipné je, že Sieghard I. byl dědečkem obou králů - jak Bavorského, tak Českého. Takže místo Blitzkriegu do Bavor, se armáda zasekla na dobývání Znojma...

Prostě problémy...

A tam na samém počátku války i celá česká invaze skončila. U Znojma se shromáždila impozantní česká armáda 6 tisíc vojáků (včetně zkušených žoldnéřů z Irska a Švýcarska), ale obléháním města dali čas Bavorům shromáždit svoji zemskou hotovost 7 a půl tisíce chlapů. V krvavé měsíc (!!!) trvající bitvě dokázali Češi utržit nepříteli i  přes početní převahu větší ztráty, byli však poražení.

Do Rakouska ustupující armáda pak dělá bordel v týlu Bavorů a z Čech postupuje druhý sled, jež dobude Norimberk. Nic není ztraceno! A pak Bavoři na svoji stranu přetáhnou hraběte Hradce, Augustinova bratra Thietmara! Navíc pod Alpami je totálně zmasakrována česká armáda.

Sigh...

Vše se zdá být ztraceno... Navíc dojdou peníze ve státní pokladně a Augistin je nucen propustit žoldáky. A krvácení z Čech ucítí až v Polsku a těšínský hrabě si začne činit nároky na Slezsko... A jelikož krysi poznají, když se potápí loď, na bavorskou stranu se přidá i baron starého města Pražského... Augustinův syn Adalbert!!!

#Jebať.

Takže z krátké a vítězné války se stala dlouhá, vyčerpávající válka, která přerostla v občanskou... Za cenu Prahy, Hradce a Znojma byl dobyt Norimberk... Za těchto podmínek nezbývá Augustinovi jiné možnosti, než v létě 1189 zažádat o mír a zaplatit Bavorům tvrdé válečné reparace... Ale alespoň poznal, kdo z jeho vazalů je ten pověstný had na prsou a potřebuje zlomit vaz.

Moře!

Nechává tak vsadit do žaláře jak svého bratra, tak svého syna. Než mohl zajmout hraběnku Znojma, podařilo se jí nechat se chytit někde v Itálii. Bylo naznáno, že vykoupit ji z italského vězení, aby mohla být vsazena do českého je plýtvání státními penězi... Augustin si v té Itálii i všiml, že Korsické vévodství má mladého dědice bez přislíbené ženy. Nelenil a matrilineárně tam provdal svoji dceru. Tedy za nějakých padesát let by Češi mohli mít "přístup" k moři...

A protože čeští šlechtici se vždy v dějinách chovali všelijak, ale jen ne státotvorně, moravský vévoda plánuje dělat menší převrat a nastolit v Čechách místo současného dědění na králova nejmladšího syna volbu nového krále pomocí hlasů šlechty! A jelikož si král nemůže nechat kálet na hlavu, rozhodne se zrušit zbytečné vévodství moravské, které stejně jeho děd zrušil a bylo v Čechách natruc znovuzaloženo císařem jako trest za revoltu vůči koruně... Vévoda se nechtěl svého titulu zdát a nastalo něco, co už dlouho ne. Česko-moravská občanská válka!

Trvala pouhý rok a půl a pak se Morava vzdala. Vévoda Ota jež ji rozpoutal se jí ani nedožije a umře při obléhání Ostravy. Do žaláře na Vyšehradě tak musí jít chudák jeho syn. Život je někdy svině... Když jste špinavý vzbouřenec! A jelikož chce mít Augustin konečně v zemi pořádek, nechává vévodu moravského i svého bratra, hrabětě Hradeckého zbavit všech titulů, majetků a vyhnat. 

Deus vult!

Augustin si udělal doma pořádek a nahrabal si dostatek peněz. Akorát nebylo kam expandovat. Znovu se pouštět do války s Bavory? Raději ne. Alespoň dokud neumře jeho bratranec ne. Na Míšeňsko si nemohl činit žádné nároky, Poláci by jej převálcovali a to nemluvě o Uhrách, které teď ovládal tatarský chanát... A jako na zavolanou zavolal papež do Uher křížovou výpravu! A jejím účastníkům přislíbil podíl na dobytém území. Když je to vůle boží, tak do boje!

I'm too old for this shit...

A Augustín vidinu nových území božího spasení bere velmi vážně a kromě čtyř tisícové zemské hotovosti vydá peníze templářům na sestavení pěti tisícové rytířské armády. Deus vult, Deus vult! Dobývá Prešburg, Bazin, Nagyzombat a další... I přes svůj pokročilý věk Augustin vede armádu sám, což mu způsobuje značné fyzické i psychické problémy... 10.12.1206 křižáda konečně končí... a papež se všemi ošklivě vyjebe.

Obnovuje znovu uherské království a Augustinovi sny o expanzi na východ tímto umřou. Tedy vyhodil zbytečně několik set zlaťáků, životy stovky mužů a část svého zdraví... pro nic. Kromě božího spasení. Malou radost mu udělá exkomunikace Čeňka, hraběte Znojma, vnuka proklínané hraběnky Vilemíny. Protože ta ženská komplikovala českým králům život přes padesát let (než se konečně nechala zabít v Itálii) odnese to alespoň její vnuk. Jako exkomunikovaný zrádce víry se za něj nikdo nepostaví a tak je 9.11.1209 zatčen, popraven a Znojmo se po století opět vrátí pod přímou správu Vyšehradu.

A protože když se uklízí, uklízet se má pořádně. Augustinův přítel, třebíčský biskup Všebor mu oznámí, že proti koruně kuje pikle Jitka z Plzně, manželka jeho nejmladšího syna Anselma, dědice království. Augustin je zdrcen hned dvakrát. Jitčin otec byl jeho věrný přítel, který nikdy neporušil věrnost koruny i v nejčernějším okamžicích království a za to jeho dcera dostala tu čest se stát budoucí královnou... A podruhé ho ranilo, že proti němu s ní brojí i jeho poslední syn, který má naprosto legální nárok na trůn.

Inu, Augustin nechává uvěznit Jitku, ta se nechce podvolit a vyhlásí rebelii ke které se přidá i její manžel. Tedy nová občanská válka! A aby byla o něco zajímavější, Augustin pozve do Čech na pomoc i Bavory. Přeci jen, jejich armáda má s obléháním českých hradů neocenitelné zkušenosti.

Po dvou letech válka končí a vzbouřenci jsou na hlavu poražení. Jitka je uvězněna, ale její manžel se stále vzpírá a rozhodne se proti tomu protestovat druhou rebélií. Tentokrát si na pomoc tahá svého bratra, hraběte Domažlic a opět do Čech pozve Bavory, jen na té špatné straně. Inu, za trest je jeho manželka vsazena do té nejtemnější hladomorny, kterou lze v království najít.

Válka trvá však překvapivě pouhých devět měsíců. Král Augustin se rozhodne skončit se svým proradným potomstvem jednou pro vždy a vyhladit ho z povrchu zemského. Nechá popravit svého syna Anselma, dědice království včetně jeho manželky Jitky i jejich dvou malých synů. Stejný osud potká prince Huberta a jeho dva syny, jež jeden se pokusí v šesti letech pomocí svých regentů dědečkovi vzdorovat, ale jeho revolta je krvavě potlačena a Augustin má alespoň i legitimní důvod proč jeho hlava končí na špalku.

Chystal se i popravit svého třetího syna Walrama, který se snažil podporovat svého bratra při jeho druhém povstání, ale nestihl to. Vraždění svých potomků velmi podlomilo královo zdraví a tak zemřel na mrtivici v úctyhodném věku 68 let.

Král Walram II. možná ani netušil, že jeho hlava byla před pár dny místo pro korunu souzena pro katovu sekeru. Jednu věc však jeho otec zajistil. V jeho zemi nezůstalo moc šlechty ani příbuzných, kteří by mu mohli komplikovat vládu. Nezůstalo tam totiž mnoho ani od jednoho...

Všechny díly Přemyslovské kroniky.